Těmito stránkami vzdáváme hold hrnčířským mistrům ze zaniklé dílny v Klínci u Mníšku pod Brdy a zároveň chceme ukázat výsledky našeho snažení o znovuoživení její tradice.
V roce 1871 si hrnčírnu v Klínci pronajal a následně odkoupil od manželů Žáčkových, /což byli také hrnčíři,viz: http://www.mezoun.cz/historie-obce/mezounske-hrncirny.html/, hrnčíř Antonín Šimůnek z Davle. Řemeslo pak převzal jeho syn Antonín Šimůnek /1877 – 1952 / a posléze vnuk, Josef Šimůnek /1908-1989 /. Tito hrnčíři byly uznávanými profesionály a vyráběli keramiku stejnou technologií jako bratři Davidové z blízkých Štěchovic. Jednalo se o měkkou kameninu, tzv. bělninu, která se pálila v kasselské peci na teplotu okolo 1200 C. Pan Josef Šimůnek měl ve své dílně 3 kruhy a zaměstnával cca 10 lidí. Během válečných let byla dílna již zpoloautomatizovaná, část sortimentu určená k dekorování, jako byly např. džbány a vázy se točila na kruhu, nádobí denní potřeby se zatáčelo do forem. Kromě klasického šlemovaného nádobí na vaření se tedy vyráběla dekorativní keramika malovaná podglazurními barvami na bílé nástřepí, přeglazovaná transparentní glazurou.
Výrazný styl tato keramika dostala, když kolem roku 1935 začali Šimůnkové spolupracovat s akademickým malířem Zdislavem Hercíkem , který studoval malířství na akademii v Praze u prof. Pirnera a později i v Budapešti. Tento bohémský malíř se věnoval malbě keramiky již předtím v dílnách v Kostelci nad Černými lesy , v Praze, Slavkově, v Hamru u Třeboně i jinde. Zde v Klínci maloval keramiku s přestávkami celkem 10 let a našel tu i žáka, pana Zdeňka Hrubého, který ač neměl žádné předchozí výtvarné vzdělání, velice záhy se pod jeho vedením vyučil v malování keramiky. Tito dva tak tvořili originální kusy, nejlepší paradoxně za války, kdy malovali třeba i tropické ryby, slony, palmy, hrady, nejčastěji to však byly květinové motivy typického rukopisu, které jakoby vycházely ze starých cibulákových vzorů.
[nggallery id=1]
Tato dílna velmi prosperovala, účastnila se tradičních předválečných trhů na Kampě, dodávala zboží po celé republice i do zahraničí , provozovala prodejnu v Praze na Vinohradech . Kolem roku 1950 byla dílna panu Šimůnkovi zabrána, krátce zde pokračovala výroba pod vedením někoho jiného, brzy se však zavřela úplně. Pan Šimůnek šel pracovat do rudných dolů do Mníšku pod Brdy, poté se živil i jako dělník na stavbách. Později našel místo jako točíř v podniku Dílo na Kampě, kam dojížděl za prací do svých 75 let, jelikož mu jako živnostníkovi nebyl přiznán důchod náležité výše. Zemřel v roce 1989 ve věku 81 let, krátce po tom, co se dozvěděl o pádu režimu.
Zdislav Hercík v roce 1947 opustil Klínec a usadil se v Levíně u Litoměřic, kde se pokoušel oživit zdejší tradici keramického řemesla, hlavně se zasloužil o znovuzrození tzv. „ levínské engoby „ a díky jeho průzkumům dějin levínského hrnčířství má Litoměřické muzeum materiály o vývoji temnější keramické výroby. Věnoval se také modelování hliněných figurek, hlavně žertovných zvířátek. Zemřel v roce 1968 v Litoměřicích ve věku 75 let.
Pan Zděněk Hrubý se věnoval malování keramiky do roku 1950, poté pracoval jako úředník. Zemřel náhle v roce 1979 ve věku 63 let.
