* 1893 v Komárově u Hořovic
+ 1968 v Litoměřicích

Studoval malířství od roku 1909 na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Loukoty a Bukovce. Po jejím skončení odcestoval na speciálku budapešťské akademie k profesoru Ferenczy-Karolymu. V roce 1918 se vrátil zpět na pražskou akademii k prof. Pirnerovi, kde mu v roce 1921 bylo uděleno absolutorium. Po válce, kterou prodělal na východní a italské frontě, se začal věnovat malbě keramiky. Začínal u hrnčíře Žáčka ve Vysokém Újezdě u Mezouně. Nejvíce se však naučil v Kostelci nad Černými lesy, v dílně Aloise Vondráčka, kde se setkal s technikou majoliky, poté se postupně věnoval malování kameniny v dalších kosteleckých dílnách (uF. Záruby, J.Stuchlíka, J.Živce).

Nejvíce let však  strávil právě v Klínci u Šimůnků. Tady pobýval a maloval keramiku s různými přestávkami, od roku 1935 do roku 1946, kdy na pozvání litoměřického regionálního sboru, hlavně jeho dávného přítele, ředitele litoměřického muzea ak. sochaře Fialy odešel do starobylého keramického městečka Levína u Litoměřic, aby zde ve staré hrnčírně čp. 10 rozjel vlastní výrobu malované dekorativní keramiky.

V Levíně studoval místní dějiny hrnčířské výroby, sbíral keramiku, kopal střepy a spolupracoval s litoměřickým muzeem, které díky němu získává ucelenou vývojovou kolekci levínské keramiky.  Zasloužil se také o znovuzrození tzv „levínské engoby“. Zdislav Hercík byl velice příjemným společníkem a vypravěčem, zajímal se o  přírodu a vše nové, byl uznáván spoustou umělců, kteří za ním na Levín často jezdili. Pro svůj stále kočovný život se nikdy neoženil. Zemřel v Litoměřicích v roce 1968 ve věku 75 let.